Pěkně Vás vítám na vernisáži výstavy Galilejský dýchánek tady v kavárně pod lipami. Minulé léto jsem byla u toho, když se rodina Diene rozhodla vzít tuto kavárnu do své péče a přinést tady pod známé letenské lípy také něco z principů Ubuntu, jejíž filosofií je víra v univerzální pouto, které spojuje lidstvo. Jsem tím, kým jsem, díky tomu kým jsme všichni. A já tuto vernisáž beru jako takovou oslavu našich malých lidských propojení, které se se od dob založení této kavárny udály. A místní maskota, slon z loga Ubuntu se dokonce ocitl na jednom obraze, co jsem od té doby namalovala, tak jestli máte někdo rád hádanky, tak můžete hledat.

Tak jsem si tu tedy domluvila výstavu a zrovna to vyšlo tak, že k tomuto datu se stalo reálným dokončení obrazu Galilejský dýchánek, který jsem tedy minulý týden dokončila a dnes večer vám ho představuji jako ústřední obraz výstavy. Je to takový výsledek mého zapálení pro davové scény, které se zažehlo obrázkem Pánská jízda, který si tu můžete vzít na pohlednicích. No a myslím, že ted´ si od takového množství lidí na jednom obraze dám zas na nějaký čas pauzu. Na tom obraze je celkem narváno a ještě to téma k tomu je teké celkem intenzivní. Biblická tématika je takovou téměř nevyčerpatelnou studnicí motivů, které jsou od naši kultury neoddělitelné nejen co se výtvarného umění týče. Já už kdysi malovala vyhnání z ráje, Zvěstování, sv.Petra a několik madon a ted jsem zas po dvaceti letech v této tématice zalovila a rozhodla jsem se dostat na svoje plátno Ježíše i se všemi apoštoly. A narozdíl od svých mnohých předchůdců, kteří se tímto motivem zabývali jsem to mohla dělat svobodně, aniž by to bylo na zakázku církve. Nejsem praktikující křesťanka, ale život Ježíše Krista a to jak tato záležitost ovlivnila celou naši historii mě samozřejmě fascinuje. A kdo mě zná, tak ví, že duchovní život je pro mě důležitou součástí života a myslím si, že spiritualitu může dodat našemu životu další krásný rozměr života. Ale samozřejmě taky vím, jak snadno se může stát nástrojem manipulace. A téma svobodného duchovního růstu, víry a spirituálního života v kontrastu s náboženskými dogmaty a sektářstvím je mi také velmi blízké. To jsou věci, o kterých jsem při malování tohoto obrazu také přemýšlela, ale hlavně jsem se chtěla zaměřit na charaktery lidí, kteří se asi tenkrát scházeli pod olivovníky galileských strání ve společnosti Ježíše nazaretského. A jaké to asi bylo na začátku, než se rozjela všechna ta dramata vrcholící ukřižováním. Chtěla jsem zachytit něco z té blaženosti, o které se domnívám, že v té době zaplavovala duše všech přítomných a namalovat takovej pozitivní obrázek k zamyšlení i kontemplaci. Všichni na tomto obraze jsou konkrétní osoby a tady jsem udělala a vytiskla takovej tahák, kde se můžete podívat, kdo je kdo, kdyby vás to zajímalo.

Tak to je pár slov k ústřednímu obrazu. Pak tu je z letošního roku Husopaska, obraz k němuž mě inspirovala práce německého psychoterapeuta Heinze-Petera Röhra, který napsal několik knih zabývajících se psychologickými fenomény, které analizuje pomocí klasických pohádek. Kombinací jeho pohledu na věc a vlastního pozorování dynamiky vztahů se mi na plátno dostaly dvě pohádky bratří Grimmů. Princezna Husopaska, skrze kterou autor pohlíží na závislé vztahy a problém se sebeúctou a Železná kamna, skrze niž popisuje příčiny i charakteristiku narcistní poruchy osobnosti. Pak Marie má se vracet, obraz inspirovaný písní Zuzany Navarrové a zároveň i mým vlastním životním příběhem. Stejně tak obraz Yellow Sisters namalovaný u příležitosti výročí vzniku stejnojmenné kapely je vlastně vzpomínkou na moje dospívání, kdy jsme se zacuchanými vlasy chodili pražskými uličkami a milovali reggae a Afriku. Crossroad Blues, to je o takovém tom životním období pod psa, co každý sem tam zažije. Stojím na křižovatce, za zády bouře, cesty vypadaj všechny stejně zoufale a ani neumím hrát na kytaru, abych ten smutek proměnila v melodii. Pak tu jsou dva obrazy ze série zaměřené na oslavu krav, protože mi význam tohoto zvířete přišel v našich končinách dost nedoceněný. Zastavení a Míjení. A taky tu je několik malých lesíčků.

Tak to je ode mne vše a ráda bych vám představila Nuff’n’Ruff djs, kteří sem dovezli gramogony a nějaké desky, co nám tu budou pouštět. Je to Roland blow a ras dread můj milovaný Janek a jsem moc ráda, že se nám podařilo spojit vernisáž z reggae veširkem zrovna tady v kavárně Ubuntu, které vdechla život stejná osoba která nás seznámila. Tak si nabídněte sladké pohoštění, něco k pití vám rádi nachystají na baru a užijte si večírek.